Na videu vidíme folii, při jejímž vyschnutí se uvolní tolik mechanické energie, že sama poskočí (H.Arazoe et al., An autonomous actuator driven by fluctuations in ambient humidity, Nature Materials (2016), nature.com/articles/doi:10.1038/nmat4693). Připravil ji tým Takuza Aidy z japonské výzkumné instituce RIKEN z propojených molekul heptazinu, na jejíž jednu stranu napařili tenkou vrstvu zlata. K vyvolání mechanického pohybu stačí nepatrná změna vlhkosti, pouhých několik nanogramů vody na milimetr čtvereční. Mohou se tak projevit i nepatrné změny vlhkosti okolní vzduchu. Rychlé vyschnutí vyvolané nepatrným zahřátím způsobí během 50 ms extrémně rychlou deformaci. V jejím důsledku folie povyskočí, jak jsme shlédli na videu. Při její přípravě vyšli z uhličitanu guanidinia, jehož strukturu vidíme na obrázku nahoře. Jeho zahříváním na 550 stupňů Celsia dojde ke kondenzaci jednotlivých molekul, přičemž vzniká struktura z navzájem propojených heptazinových jednotek znázorněná na obrázku dole. Uvolňuje se při tom voda, oxid uhličitý a amoniak. Vlastnosti folie se nezhoršily ani po opakování 10.000 x.
